Při své terapeutické práci s oblibou používám metafory a tak bych se pomocí jedné pokusila i vyjádřit svůj pohled na psychoterapii. Psychoterapii bych přirovnala k ohni a dříve než nechám pracovat Vaši fantazii, tak bych Vám tento svůj příměr ráda přiblížila.
Psychoterapie se podobá ohni, který je tichý a přitom tolik živý. Může zahřát a nabídnout pocit blízkosti ve chvílích, kdy je v nás chlad nebo nejistota. Vytváří světlo, které dovoluje postupně rozpoznávat (lépe rozumět) sebe, své prožívání i naše okolí a vzájemné vztahy.
Oheň se nedá uspěchat ani plně ovládnout – totéž platí i pro proces psychoterapie. Každý ho zakouší jinak, vlastním tempem a svým způsobem. Psychoterapie vytváří bezpečný prostor, kde je možné se zastavit a být u toho, co se v nás právě děje. Někdy tiše hřeje, jindy jemně upozorňuje na oblasti, které potřebují pozornost a péči. Učí nás s ohněm zacházet – rozumět svým emocím, hranicím a potřebám.
Vnímám ji jako proces, který podporuje živost, autenticitu a větší porozumění sobě i druhým a současně v ní spatřuji příležitost k větší citlivosti k sobě, porozumění a vnitřnímu ukotvení.
Mgr. Tereza Provazníková